Rod tlukoucích křídel mě málem utloukl

aneb přeložila jsem svůj první bestseller a nesnáším jeho hlavní hrdinku.

Zajímá vás, jaké bylo mé první důvěrné setkání s romantasy žánrem a proč mě (ne)bavilo?

Kniha Rod tlukoucích křídel pro mě byla taková hořkosladká jízda temným zákoutím překladatelské profese. Se vším všudy. Měli jsme spolu mnohé "ups and downs". Krom toho, že jsem tenhle titul překládala v době, kdy jsem jako celkem novopečená překladatelka zažívala těžkou profesní krizi (ostatně o ní se dočtete v mém starším příspěvku tady na blogu), naučila jsem se na ní (a dověděla) spoustu nových věcí.

Romantasy – červená knihovna v moderním hávu

S žánrem romantasy jsem se do chvíle, než jsem dostala – a přijala – zakázku na Rod tlukoucích křídel, v podstatě nesetkala. Věděla jsem, že taková literatura existuje, ale tak nějak to šlo "mimo mě", protože jsem absolutním opakem její cílové skupiny a sama od sebe bych po takové literatuře nikdy nesáhla. Netušila jsem ale, jak rozsáhlé publikum tento žánr aktuálně v české překladové literatuře má, a jak velkým trendem se stal.

Právě proto byla tahle kniha zároveň nečekanou výzvou, protože jsem musela pochopit mentalitu čtenářů (nebo asi převážně čtenářek), které takové knihy táhnou.

Musela jsem si tedy něco o tomhle fenoménu zjistit. Žánr romantasy (nebo romantická fantasy) se stal trendem sociálních sítí (hlavně takzvaného BookToku) především v letech 2023 a 2024, kdy raketově vzrostly prodeje těchto publikací, a od té doby horečka kolem něj zjevně moc nevyprchala. Sociální sítě, na kterých se podobné trendy šíří díky influencerům rychlostí světla, zásadně přispěly k vzestupu této moderní sexy přetvářky červené knihovny. Podle Britského deníku The Economist tento žánr nejvíce oslovuje čtenářky, které vyrostly na young-adult fantasy knihách (jako mimo jiné Harry Potter) a stále je táhne žánr fantasy, zároveň je ale oslovuje příměs dospělých témat, jako je romantika, vztahy a sexuálně laděné motivy. (volně převzato z anglické wikipedie)

převzato z https://bookishgoblin.com/romantasy-recommendations-2025/

Jinými slovy, romantasy je takový mládeži nepřístupný Harry Potter pro dospělé. U zrodu romantasy dále stojí mimo jiné tituly jako třeba Twilight sága od autorky Stephenie Meyer nebo četné publikace autorky Sarah J. Maas. Z filmové tvorby můžeme za předvzory tohoto žánru jmenovat třeba film Kráska a zvíře, Princezna nevěsta, Střihoruký Edward (to mě vlastně docela překvapilo), Tvář vody nebo kultovní sérii Buffy, zabíječka upírů – taky vzpomínáte na Leonarda s Penny z TBBT? :)

https://www.youtube.com/watch?v=tUlrjIx6fb0

Pro ty, kdo nepamatují/neznají, malá kulturní vsuvka :)

No zkrátka, romantasy je takové ženské literární povyražení. A nesmí vás zaskočit, když v některých kapitolách narazíte na vulgární a expresivní jazyk nebo třeba na scény, které hraničí s čistou pornografií – o to tu přece jde.

Přijde mi, že tento kontext je poměrně důležitý, protože velmi jasně vymezuje cílovou skupinu, pro kterou překladatel takovou publikaci překládá.

Překladatelské špeky

Ve výsledku mě na Rodu tlukoucích křídel nejvíc bavilo právě to, že to byla kniha, kterou bych si sama nevybrala. Musela jsem trochu vystoupit ze své komfortní zóny a vžít se do něčeho, co mi není z podstaty blízké – a právě to je podle mě skill, který by dobrý překladatel měl určitě ovládat. Ne nadarmo se říká, že jsme takoví "chameleoni". Přeložit dobře text, který mě třeba nebavil, nebo jsem s ním moc nesouzněla, je přece taky naše práce.

Rod tlukoucích křídel nepřinesl žádné zásadně náročné překladatelské výzvy. Po jazykové stránce to není složitý text, nechlubí se žádnými slovními hříčkami, kulturními špeky, které by volaly po větší lokalizaci nebo nepřeložitelnými básničkami a vtipy.

Abych vás ale neochudila o pár zásadních bodů, které mi utkvěly v paměti:

Hlavní hrdinka je nesnesitelně pitomá

A to mě šíleně štvalo. Asi půlku knihy jsem bojovala s tím, že jsem se do příběhu vůbec nemohla vžít a hlavní hrdinka mě hrozně iritovala. Což je trochu problém, práce pak jde dost pomalu od ruky. Upřímně, kdybych to nemusela celý přeložit, asi bych díky Falloně nedočetla ani prvních pár kapitol.

Příchuť italštiny

děj se odehrává v románsky laděném fantasy světě a mnoho jmen a názvů (především geografických) má vzor v italštině. Tam jsem občas bojovala s tím, aby názvy byly pro české čtenářstvo stravitelné. Například země, ve které se děj odehrává, se v originále jmenuje Luce – čti [luče]. Jenže když ji přeložíme jako "Luce", bude se v češtině těžko skloňovat. Kdyby to byla Lucie, budou si všichni myslet, že je fantasy země pojmenovaná po slavné zpěvačce :) Takže jsem ve výsledku zvolila vlastně úplně jednoduché řešení – Světlozemě. Protože "luce" v italštině znamená "světlo". A Světlozemě se bude skvěle skloňovat. Nádech italské hantýrky zůstal v jiných názvech a myslím, že to ničemu nevadí. Jak mi ostatně napsala paní redaktorka, nejde nám o to zůstat věrný originálu, ale otisknout dobře přeloženou a pochopitelnou knihu pro české čtenářstvo.

Slovníček

Dvě smyšlené řeči, které se v knize používají, nemají žádný systém, natož hlavu ani patu. Tolkien by plakal. V úvodu knihy je slovníček s pár náhodnými slovíčky, které postavy napříč knihou používají, ale není tu žádná logika. Gramatika v podstatě neexistuje. Udělat si systém, jak taková slovíčka přeložit, nebylo jednoduché. Občas bylo potřeba sjednotit rodové koncovky, které se v angličtině neřeší, ale v češtině by mohly mást.

Jeden příklad za všechny

V knize se používá oslovení, v originále "Altezza", které znamená "Vaše Výsosti" – tedy oslovení určené hlavně princi – a "Maezza" neboli "Vaše Veličenstvo" – určené králi. No a sami uznejte, že by to znělo divně, kdyby v češtině někdo oslovil krále "Vítejte doma, Maezza". Písmenko "a" zkrátka pro nás, české čtenáře, asociuje nevyskloňovaný ženský rod. Takže jsme je změnili na "Altezzo" a "Maezzo". To už zní přijatelně.

V řeči Havranů je zase slovníček plný slov, která se velmi složitě píší a docela jinak čtou. V originále jsou tu fonetické přepisy, které je samozřejmě potřeba také přepsat do české fonetiky.

Pro představu:

v originále je ve slovníčku toto:

• cúoco (coowocko) – coconut

v překladu jsme ho přizpůsobili takto:

• cúoco [kúouko] – kokos

Špek moderní doby, který mě bohužel trknul až když jsem začala pracovat na druhém díle: našla jsem si autorku, Olivii Wildenstein, na Facebooku (protože je velmi aktivní ve své autorské skupince) a napsala jí soukromou zprávu, ve které jsem ji poprosila, aby mi havraní slovníček přečetla nahlas a poslala v hlasové zprávě. To mi hodně ulehčilo práci nad fonetickými přepisy, protože tak lépe vystihují, jak přesně mají jednotlivá slovíčka znít!

Infarktové situace

musela jsem vymyslet snad tisíc způsobů, jak přeložit, že Falloně buší srdce. Ano, hlavní hrdinka má neustále vysoký tep (divím se, že už dávno nedostala infarkt), každou chvíli má srdce v krku a na jazyku a já nevím kde všude. Tisíce variací na tuhle větu, které se v textu milionkrát opakují, už mi lezly krkem. Kolikrát jsem překládala a nachytala sama sebe, jak si v duchu říkám něco ve smyslu: "ááá, tak Falloně už zase buší srdce". To člověku zkrátka utkví v paměti :)

Je Lor vrána nebo havran?

Velkou roli v originále hraje slovíčko "crow" – doslova přeloženo, vrána. Crows jsou zároveň klan či národ lidí, takzvaných měňavců, kteří se dokáží z lidské podoby měnit ve vrány. Jenže ouha, problém. Seznamujeme se s nimi velice postupně a především skrze jejich vládce – Lora neboli Lorcana – což je jedna z hlavních postav mužského rodu, navíc nás od počátku provází určitá chemie mezi Fallonou (hlavní ženskou hrdinkou) a právě tímhle Lorcanem. Bylo by dost divné, kdyby se od začátku mluvilo o vráně v ženském rodě, a nakonec se z té vrány vyklubal chlap jak hora a najednou jsme museli nějak vysvětlovat, že ta vrána byla vlastně celou dobu muž. Takže jsem vyhodnotila, že bude funkčnější, když to rovnou přeložíme jako "havran".

Další problém byl, když jsme s korektorkou řešily velká písmena. Muselo se totiž nějak odlišit, kdy se bavíme jen o havranech (třeba o tom, že se Lor zrovna proměnil v havrana), že hlavní hrdinka sbírá Lorovy havrany – pět soch, ve kterých je uvězněných pět havranů, kteří dohromady utváří celou Lorovu identitu a v něž se dokáže zase proměnit – a kdy se bavíme o Havranech jako národu, kterému Lor jako král vládne. Fuška.

Mytické bytosti fae

O těch jsme také vedli diskuzi s paní korektorkou. Fae jsou v této knize velmi důležitý vznešený rod magických bytostí.

Mě osobně dovedly k zachování pojmenování fae tři úvahy: 

• Zaprvé, anglické slovo fae lze přeložit do češtiny jako víla, ale je to trochu zavádějící překlad. Fae má v angličtině mnohem mystičtější a vážnější asociaci (magická, mytická, kouzelná bytost) než v češtině (slovo víla v češtině asociuje spíše malé létající tvorečky se třpytkami a kouzelnými hůlkami, pohádkové bytosti z dětských pohádek). Je to tedy podobná situace, jako když přeložíme českou postavičku čerta do angličtiny jako devil, jen opačná. V knize fae vystupují jako antropomorfní postavy podobné člověku, vysoké bytosti připomínající vzhledem spíše Tolkienovského elfa – s dlouhýma, špičatýma ušima (to je pro hlavní hrdinku ostatně důležité téma).

• Zadruhé: víla je v češtině ženského rodu, což může působit trochu zmatení, protože v tomto textu jsou fae urozený rod a většina fae, kteří v knize vystupují, jsou dospělí muži, králové, princové, vojáci, šlechtici. Zní mi zkrátka divně mluvit o milenci/příteli hlavní hrdinky, statném muži, jako o víle. Další alternativní řešení by bylo slovo víla převést do mužského rodu – víl. I to mi ale zní jako matoucí a trochu dětinský neologismus (a upřímně, mě osobně to zní jako název nějaké bylinky).

• Zatřetí: slovo fae i v češtině zní mysticky, tajuplně, záhadně, mocně a koresponduje podle mě s tajemným fantazijním tématem celé knihy. Navíc ho lze celkem dobře skloňovat a je čitelné i pro českého čtenáře. 

Logika nelogičností

Na několika místech se mi stalo, že mi korektorka vytkla, že některé místo nedává smysl. Třeba když hlavní hrdinka přemítá o tom, že je jí špatně a asi vyzvrací jídlo (které ale jedla před dvěma dny a od té doby neměla nic k snědku – takže už ho musela dávno strávit a žaludek má prázdný). Podobných situací bylo v textu poměrně dost. Ano, moje korektorka byla velmi pozorná :)

To je ovšem problém. Nemohu přepisovat originál. Zároveň požadavek redakce zní jasně: vyprodukovat dobrý, kvalitní text a knihu, která bude dobře přijata. I za cenu toho, že bychom měli do textu trochu zasáhnout a "učesat" místa, která nedávají smysl. Nelogické momenty zkrátka nejsou žádoucí.

Takže jsem musela často hledat kompromis mezi tím, abych do textu nezasáhla víc, než kam sahá má kompetence (překladatel zkrátka musí mít úctu k originálu a držet se ho, nemůže úplně přepisovat nebo měnit, co napsala původní autorka) – a mezi tím, aby byl cílový text smysluplný. To, že je nesmysl v originále, zkrátka nikoho neomlouvá. Překlad musí být kvalitní a s takovými místy si vždy musíme poradit nějak lépe, než že je tam prostě bez rozmyslu necháme. Někdy byly zásahy větší, jindy menší. Ale vždy byly po delší úvaze.

Krátký komentář závěrem

Abyste mě nepochopili špatně – já nehaním čtenáře a čtenářky romantasy, ani se nad ně nějak nepovyšuji. Není to můj žánr, nejsem jeho fanynka, ale to neznamená že je špatně, pokud někdo jiný ano. Je to vlastně podle mě takový docela zajímavý sociologický jev a v podstatě to pro mě byla určitá zkouška soudnosti. Uznávám na rovinu, že člověk jako já má zprvu tendenci žánrem romantasy opovrhovat. Ano, pro mě to může být svým způsobem braková literatura. Ale je to rozsáhlý, moderní žánr a vlastně si říkám, že v době, kdy obecně knihy a čtení upadají a topí se v záplavě jiných, moderních médií, je lepší když někdo čte vlastně cokoli, než aby nečetl nic.

Jinými slovy: lidičky, čtěte, co vás baví – hlavně čtěte! Každýmu, kdo v roce 2025 vezme do ruky jakoukoli knihu a přečte ji od začátku do konce, z celého srdce fandím – ať už čtete o čemkoli!