Propojte se! aneb destilovaný Dale Carnegie

Jako překladatelská prvotinka se mi do rukou dostala kniha navazující na dílo Dalea Carnegieho – amerického spisovatele a hlavního průkopníka žánru seberozvojové literatury. Jeho nejznámější kniha Jak získávat přátele a působit na lidi si získala obrovskou popularitu a na její styl a "učení" navazovali a dodnes navazují mnozí další autoři. Bohužel i Propojte se!, novinka od firmy Dale Carnegie Training, která staví na jeho odkaze, je spíše takovým omíláním všeho, co už Dale Carnegie kdysi řekl či vymyslel. V principu kniha nepřináší nic závratně nového, spíše dává Carnegieho učení do kontextu moderní doby – najdeme tu třeba kapitolu o době Covidové a o tom, jak změnila způsob mezilidské komunikace, nebo o online komunikaci při videohovorech.

Když jsem tuhle nabídku před asi dvěma lety od redaktorky z nakladatelství Knihy Dobrovský dostala, byla jsem nadšená. Dale Carnegie není v literatuře zrovna malé jméno, a tak mi to přišlo jako dost důstojná první překladatelská zakázka takového rozsahu. Aby člověk mohl knihu přeložit, musí ji samozřejmě – světe div se – dost poctivě a pozorně celou přečíst. A ačkoli jsem tenhle překlad odevzdala vypracovaný už víc než před rokem, napadlo mě, co takhle si vést takový stručný deníček o všech publikacích, které mi projdou přes moji překladatelskou klávesnici?

Kdekdo se mě ptal – a doteď ptá – jak se mi ta knížka líbila? To tě asi ta kniha musí bavit, když ji celou přeložíš, ne? Světe div se, nemusí, a ve většině případů tomu ani tak není. A protože jsem dost vybíravý čtenář, kdybych měla přijímat zakázky jen na knihy, které mě baví a zajímají a které mám na seznamu svých oblíbených knih, neuživila bych se ani zdaleka.

I když tě ale kniha zrovna "nerajcuje" obsahově či tematicky, může být zajímavá z překladatelského hlediska. To jsou dvě rozdílné věci. Propojte se! bylo určitě plné překladatelských oříšků a zajímavých míst.

Stručně o knize

KDO ji napsal?

Jde o pokračování řady, kterou publikuje firma Dale Carnegie Training (založená přímo Dalem Carnegiem ještě za jeho života). Před Propojte se! vyšlo třeba Naslouchejte!, Prodávejte! nebo Veďte!

Důležité je, že kniha nemá jednoho autora. Text je prezentovaný v první osobě množného čísla – tedy MY vám radíme to a to, MY máme ty a ty zkušenosti, MY jsme zjistili to a to ... Jde tedy o jakýsi jednotný hlas celé společnosti Dale Carnegie Training, společně sdílená moudra a takový "mix" rad a názorů všech možných trenérů z této světoznámé společnosti.

CO se v knize dozvím?

To záleží na tom, co už vím. Kdo se trochu pohybuje v seberozvojové literatuře nebo tématech z andragogiky a koučinku, neobjeví tu zhola nic nového. Kniha je plná rádoby mouder a návodů na to, jak s lidmi komunikovat, ale v principu nepřináší žádný velký "AHA moment". Nehledě na to, že jde často o omílání toho samého principu jinými slovy.

PRO KOHO je kniha vhodná?

Pro nováčky v tématech seberozvoje a mezilidské komunikace, kteří se chtějí dozvědět něco nepříliš odborného a chtějí myšlenky dostat polo patě na podnose. Což není myšleno zle, kniha má své cílové publikum, pro které bude zajímavá, zábavná a přínosná. Je navíc do určité míry interaktivní – najdeme tu několik kvízů, různé grafy a návodné ilustrativní "taháčky", a jednotlivé kapitoly jsou dokonce proložené příběhovými pasážemi, které mají jaksi ilustrovat mezilidské a komunikační situace, které se pak v kapitole dál probírají.

Očima překladatele

Jako překladatelská zakázka nebyla tahle kniha zrovna nezajímavá. Naskýtá nám určitý kontrast mezi vnímáním anglofonního a českého publika. V originále najdeme velké množství rozkazovacích způsobů. Dělej tohle, nedělej tamto, chovej se takhle a nechovej se tak. V české literatuře podle mě máme trochu jiný přístup – čeští čtenáři neradi čtou instrukce v rozkazovacím způsobu, raději si nechají nenásilně poradit, než aby je někdo přímo instruoval. Celý tón knihy se tedy musel trochu změnit a přizpůsobit tomuto vnímání, protože formulace, které najdeme v originále by českému čtenáři, pokud bychom je přeložili doslovně, zněly agresivně, útočně až možná diktátorsky. Čeština zkrátka v tomto žánru víc hraje na zdvořilosti jakousi úctu ke čtenáři, a v překladu je potřeba vhodně aplikovat tenhle kulturní filtr.

Abych si propůjčila slova kolegyně, se kterou jsem o svém překladu dělala prezentaci na překladatelském semináři: Pro americké čtenáře je větší zvyklostí autoritativní přímočarý způsob komunikace – naopak pro české čtenáře jsou přirozenější texty ve stylu příručky - “radíme vám, jak na to,” místo “na nic nečekejte a jděte na to!”

Taky jsem si všimla velké obliby v americké seberozvojové literatuře uchylovat se k různým slovním hříčkám, akronymům a aliteracím, které samozřejmě vždy budou pro překladatele určitou výzvou. Nejednou jsem tedy musela skoro usmažit mozkové závity, abych našla elegantní, hravé, přirozené a nenásilné řešení pro tu samou slovní hříčku i v češtině.

Narazila jsem také na úseky, které byly skoro doslova přejaté z již publikovaných knih, a citace. Narazila jsem na zvláštní úzus, který mi byl dán jako instrukce paní redaktorkou: Co už bylo přeloženo, převezměte z existujícího překladu. Na jednu stranu to dává smysl, udrží se tak konzistence mezi jednotlivými knihami. Na druhou stranu – co když to někdo přede mnou přeložil nešikovně, neobratně, nebo dokonce – abych to tak řekla – blbě? Mám pod svým jménem nechat projít slova, která bych sama dokázala přeložit lépe, jen proto aby se dodržela konzistence mezi jednotlivými publikacemi? Morální dilema tohoto typu mi naštěstí nenastalo, protože úryvky, které jsem měla převzít, byly přeloženy víceméně dost kvalitně. I tak mě ale trochu svrběly prsty – já bych to přeložila jinak. I paní korektorka mi sama k některým částem napsala: "Mě se ta vaše verze překladu líbí víc, ale musíme se bohužel držet toho, jak už to bylo přeložené."

Okay, beru. Ale jen proto, že ten již existující překlad není vyloženě špatný. Jinak bych se asi z určité profesní sebeúcty trochu hádala.

Musím říct, že to byl krásný pocit, když jsem doma jako čerstvě dostudovaná překladatelka stále ještě ve fázi urputného studia vybalila krabici s výtisky svého prvního překladu a šla jsem si je pak prohlédnout na poličky jedné z prodejen Knihy Dobrovský.

O to krásnější byl ještě pocit, když se mi dostalo chvály a poklony od paní redaktorky, která se v jednom z e-mailů pozastavila nad kvalitou mé práce. Mám se ještě hodně co učit, spoustu věcí bych teď už udělala lépe, jinak. Ale jako první průlom do světa literárního překladu mi to nepřišlo špatné :)

Jméno překladatele na obálce?

Překladatelská kultura v české literatuře není zrovna na vysoké úrovni. Překladatelé tu hrají roli jakýchsi neviditelných chameleonů. Často čteme knihu, aniž bychom tušili, kdo ji přeložil, nebo naopak slýcháme o překladatelích a nemáme ponětí, co vše vlastně přeložili. Je to taková anonymní komunita.

Tak schválně, když se zeptám, jaké znáte – živé či zesnulé – české překladatele, nebo kdo je váš oblíbený český překladatel a co přeložil – vybaví se vám vůbec nějaké jméno, nebo budeme mít před očima prázdnou tmu? Přiznejte se bez mučení :)

Jsou tací, kteří se snaží dělat osvětu na sociálních sítích, jako je třeba Viktor Janiš (skládám hlubokou poklonu jeho dílu, znalostem, rozletu i snahám o edukaci "běžných smrtelníků"). Trochu mě ale mrzí, jak jsou i dnes překladatelé v Česku navzdory všem snahám opomíjeni. Jejich jméno se dočteme jen malými písmenky uvnitř desek a když se po něm nebudeme vyloženě pídit, nikdy si ho ani nevšimneme.

I proto jsem se rozhodla, že si budu na svých stránkách schraňovat odkazy a záznamy ke všemu, co mi projde pod rukama. Ze strany Knihy Dobrovský také vnímám snahu o změnu a malý průlom v tomto ohledu. Před určitou dobou mě oslovili s tím, že se chystají začít dávat jména překladatelů na obálky knih. Vau, to snad ještě nikdo v Česku nedělá, pokud vím. Byl by to krásný krok kupředu a určitě se těším, jestli se povede ho zrealizovat.