Čarodějné býlí byla náročná oddechovka o vílí botanice
- Anna Fürstová
- 14. 2.
- Minut čtení: 7
aneb když ti pod ruku přijde terminologická výzva mixnutá spirituálnem, duchovnem, krásnými ilustracemi a okultní pohádkovou atmosférou
Překládat tuhle knížku byla takzvaná "jobovka", kterou jsem si nicméně maximálně užila!
Všechno začalo jednoduchou poptávkou v tomto duchu: "máme tu krátkou knížečku plnou obrázků na téma "bylinky, rostlinky a duchovno" a potřebujeme jí přeložit v celkem krátkém deadlinu". Zrovna ale byly letní prázdniny – období, kdy mi odpadne mnoho studentů a mám víc volného času na jiné projekty – tak jsem do toho šla.
Po zběžném prolistování to vypadalo jako dost jednoduchá záležitost – spoustu obrázků kytiček, víl, téma plné spirituálna, příběhů, vyprávěcích částí. Krátké kapitolky, nic dlouhého. Jdu do toho!
Stručně o knize
KDO ji napsal?
Cecilia Lattari je "profesionální herečka, spisovatelka, pedagožka, režisérka a školitelka v oblasti umění". Ve svých publikacích se věnuje tématům tarotu, okultismu, bylinkářství, magii a spirituálna. Studovala botaniku, odtud nejspíš pramení její tendence ve svých magií naplněných knížkách zabrousit i do odborné terminologie. Věnuje se hodně lidové slovesnosti, spojení člověka s přírodou a nadpřirozenem.
CO se v knize dozvím?
Od všeho trochu. Každá část knihy je věnovaná danému prostředí a provázená postavou čarodějky, která toto prostředí obývá. Začteme se tu do krásně poeticky zpracovaných úvodů, které navodí magickou atmosféru, dozvíme se malinko i o autorce samotné, a pochopitelně hlavní zaměření je na jednotlivé bylinky – o každé se dočteme něco z historie – jak se daná rostlina využívala dřív a tak podobně, o jejích magických schopnostech, a na závěr samozřejmě dostaneme nějaký receptík, podle kterého můžeme sami bylinku využít nejen v kuchyni, ale třeba k výrobě přírodní domácí kosmetiky nebo během různých magických rituálů.
PRO KOHO je kniha vhodná?
Pro každého toho, kdo má zahrádku a pěstuje si vlastní bylinky. Pro každého, koho zajímají témata spirituálna a magického spojení člověka s přírodou. Pro toho, kdo se rád pokochá hezkými ilustracemi ze světa kytiček a víl. Nečekejte tu nic odborného ani světoborného – ale jako oddechovka pro podobně myšlenkově naladěné je takhle knížka, abych to tak nazvala, moc fajn :)
Očima překladatele
Pustila jsem se s chutí do práce a postupně se z této publikace vyklubala zajímavá výzva. Ačkoli nejde o odborný text, knížečka je protkaná odbornou terminologií a názvoslovím ze světa botaniky a biologie. Nová kapitola třeba začne okouzlujícím, pohádkovým vyprávěním o čarodějnici, která bydlí u moře v domečku a při měsíčku sbírá mušle a přísady do svých lektvarů... a najednou se člověk potí u překladu názvů částí rostlin, pro které v češtině neexistuje přesný ekvivalent, takže si musí najednou googlovat celkem odborné informace, popisy, a nastudovat hromadu znalostí o tom, jak se v české botanické terminologii nazývá to a ono (ano, člověk se najednou musel poprat i se slovíčky, které ani v češtině v životě neslyšel nebo přinejmenším nepoužil). I to je ale denní chleba překladatele :)
Musela jsem tedy zmobilizovat síly, a protože si o to situace doslova říkala, využít znalostí svého bratra, který studuje buněčnou a molekulární biologii rostlin a v pojmech, se kterými jsem se musela potýkat, se orientuje tisíckrát lépe než já. Každému překladateli, jako jsem já, se vždy hodí mít na drátě takové kámoše terminology – někoho, kdo studuje práva, dalšího kámoše doktora s vystudovanou medicínou, někoho z oboru spojených s chemií či biologií... I v obyčejném beletristickém textu se totiž můžete setkat s pojmy, u kterých se zapotíte. Žádného terminologa vám navíc nakladatelství k překladu knížky nezprostředkuje a googlením zkrátka člověk vždy nezjistí vše tak snadno a s takovou jistotou, jako když to probere s odborníkem z oboru, kterého má na drátě :)
Nakladatelství není překladatelská firma
Pokud si zadáte poptávku na překlad od profi překladatelské firmy (u nás fungují například České překlady, ale je jich přirozeně hromada dalších), zakázku nedostane na starost jeden člověk – ale celý tým. Takové překlady jsou pochopitelně mnohonásobně finančně náročnější. V kostce, v týmu je nějaký "project manager", který kontroluje práci ostatních a deleguje úkoly, jeden či více překladatelů, kteří mají za úkol přeložit jednotlivé části textu, dále terminolog, který má na starost terminologii a je k ruce překladatelům (kteří vládnou jazykem, ale už třeba nejsou odborníky v poli, o kterém text hovoří). Pak samozřejmě korektor, který na závěr provádí korektury. Případně grafik, pokud jde o překlad, který zahrnuje i grafické práce. Nutno dodat, že takový postup je obvykle běžnější buď u vysoce odborných textů nebo u lokalizace (například webových stránek, firemních textů apod.)
To je ale dost specifická situace – v nakladatelství má vše až na závěrečnou korekturu na starost jeden externí překladatel. Zkrátka: tady máme knížku, pošleme vám ji v PDF, přeložte nám ji prosím, text odevzdejte ve Wordu bez zbytečného formátování. Korektor to po vás zkontroluje, probere s vámi úpravy. Pak to jde do sazby, grafik udělá grafickou úpravu publikace, a jdeme tisknout přeloženou knihu. Tím to vesměs začíná a končí, ačkoli celý tento proces trvá dlouhé měsíce.
Není kytička jako kytička
A teď zpět k tématu. V angličtině je názvosloví rostlin takové trochu "free" :) Občas má rostlinka jednoslovný název, někdy dvouslovný, občas člověk potká nějaké slovíčko z latiny, je to taková zmatená všehochuť. Často jsem musela velmi opatrně googlit, abych dohledala, o jakou konkrétně bylinku se jedná, a nezaměnila ji omylem za podobný, ale jiný protějšek z češtiny.
K tomu mi posloužily hlavně podnázvy kapitol, které uvádí latinské jméno rostlinky – v hlavním názvu kapitoly obvykle figuruje právě to lidové, neodborné jméno. A teď co s tím? V češtině žádné takovéto jednoslovné lidové názvy pro kytičky obvykle nemáme, rostlinky mají rodové a druhové jméno, stejně jako to má latina, a v hovorovém jazyce obvykle používáme pouze samotné rodové jméno.
Z konzultace s mým neoficiálním externím terminologem alias bráchou zapáleným do kytiček a biologie vyplynulo následující zajímavé prozření:
Botanická nomenklatura – neboli názvosloví rostlin – funguje v angličtině a češtině naprosto odlišně.
To jsem v principu věděla už dřív. Člověk se při studiu setká s lecčím a ze seminářů terminologie na univerzitě jsem měla celkem dobrý rámcový vhled do terminologické problematiky (například ne vždy má daný pojem přesný ekvivalent v druhém jazyce, někdy se pojmy překrývají, v různých kontextech musíme vybírat z více možností, jak daný pojem přeložit tu nejvhodnější a tak dále).
ALE! Zajímalo mě, PROČ tomu tak je. PROČ se botanická nomenklatura v češtině a angličtině tak zásadně liší.
V angličtině totiž názvosloví rostlin vznikalo takzvaně "za pochodu" a většina názvů byla buď přejímána z velmi strukturovaného latinského názvosloví, nebo vznikala svévolně. V kostce: mnoho jmen rostlin vznikalo lidovou slovesností – rostliny dostávaly jednoslovné názvy, které odrážely jejich chuť, vzhled, barvu, či jiné vlastnosti. Tento název se pak v jazyce zaužíval a zakořenil, často ale nerozlišoval například mezi jednotlivými poddruhy dané rostliny. Pokud nějaká rostlina nebyla běžně používána nebo nerostla na "anglofonní půdě", lidový název pro ni zkrátka neměli a v takovém případě pak přejímaly názvy latinské – což neplatí jen v botanice, víme dobře, že i odborná terminologie například zvířecí říše či medicíny (a mnoha dalších oborů) v angličtině často spoléhá především na latinu.
A tak vznikl tenhle "mix" anglických lidových versus odborných latinských názvů. Jakmile tedy pronikneme do podobné neodborné publikace, která ale v určitých částech zabrousí do odborné terminologie, může z toho mít na první dobrou člověk trochu guláš.
A teď co s tím, když překládám do češtiny? Volba byla jasná. Budu se v češtině držet naší systematické podvojné botanické nomenklatury (rodové jméno + druhový přívlastek), za které vděčíme českým obrozencům a které jaksi "kopíruje" systém latinské terminologie.
V anglickém originále v názvu kapitol figuruje obvykle lidový (většinou jednoslovný) název rostlinky + latinský odborný název. V českém překladu jsem vždy volila kombinaci českého odborného dvouslovného názvu a latinského odborného názvu (ten jsem vždy ponechala). Až na asi dvě výjimky, kde třeba celá kapitola pojednávala hromadně o více druzích jedné rostliny.
Důvodů bylo mnoho:
1) Aby bylo z názvu každé kapitoly přesně jasné, o jaké rostlince se bavíme.
2) Aby v tom byl systém a pořádek a překlad byl napříč textem konzistentní.
3) Aby byly názvy kapitol podobně dlouhé.
4) Protože to zkrátka dává smysl. Musíme respektovat jazyk, do kterého překládáme, a odlišnost mezi terminologií v angličtině a češtině.
Ještěže v originále ty latinské názvy byly, bez nich by totiž kolikrát bylo jen podle lidového názvu kytičky dost obtížné dohledat, o kterou konkrétně rostlinku se jedná a přeložit ji správně do češtiny, aniž by došlo k záměně za jiný druh :)
Celý název rostliny obvykle pochopitelně figuruje hlavně v názvu kapitoly nebo úvodním popisu, dále v textu už pak obvykle na rostlinu odkazujeme pouze rodovým jménem, nebo jinak dle potřeby, jak je zvykem. I tak bylo ale zajímavé sledovat ten rozdíl mezi angličtinou a češtinou a způsobem, jakým oba tyto jazyky naprosto rozdílně s botanickým názvoslovím nakládají.
Jak se zapotit nad třemi slovíčky
Název knihy byl další zajímavou ukázkou okolností, které musí překladatel řešit. V angličtině využívá název aliteraci – obě slovíčka začínají na dvojité W, díky čemuž zní název atraktivně a zajímavě. Angličtina má aliteraci velice ráda, je plná slovních hříček, říkanek, názvů apod., které využívají právě této figury.
V češtině už aliterace tak často využívaná není a je tak v tomto jazyce mnohem příznakovější (protože není tak obvyklá, a tak když jí někde použijeme, mnohem víc to v jazyce "vyčnívá").
Zdlouhavě jsem přemýšlela, jak název Witches and Weeds s podnázvem Magical Uses for Wild Herbs přeložit, aby to v češtině znělo zajímavě a přirozeně. V odevzdaném překladu před korekturou, kde figuroval můj původní návrh – Čarovný svět divokých rostlin – jsem k tomu zanechala následující komentář:
Během korektury ale nakonec vyplynulo následující: název knihy je moc dlouhý a nevejde se na obálku. Aha! Prostorové omezení je potřeba respektovat, originál má celkem krátký dvouslovný název a vůbec mi nedošlo, že by se toto na obálku vešlo dost těžko.
Nakonec jsme společnými silami s paní redaktorkou a korektorkou došly ke kratšímu a elegantnějšímu řešení. Jen nad názvem této knihy – nad překladem tří slovíček – jsem tedy ve výsledku musela dohromady strávit bezmála hodinu času. To by člověk snad ani neřekl :)
Comentarios